Beatra Zacharovová (IceBlade)

1. června 2016 v 21:49 | Pellow




Hráč: Gipi
FC: Melissa Clarke

Jméno: Beatra Zacharovová
Věk: 23 let
Přezdívka: IceBlade, Snow
Příslušnost: Vězeň Triskelionu
Bydliště: Vězení v Triskelionu
Vztah: Nezadaná


Malá, černovlasá, modrooká potvůrka měřící 168 centimetrů - pozor obr se blíží! Všichni utečte, nebo vás zašlápne!
První co vás na Beatře asi fakt zaujme, budou její havraní vlasy, až když přijdete blíž, vlasy z vašeho zájmu vyšoupne její jemný a bledý obličej, který působí křehce a možná i roztomile. Celkově vypadá celá roztomile. Někomu může připadat až odporně roztomile nebo jen odporně, ale to spíše jen když ona sama chce takhle působit. Jak jsme již zmínili, má černé havraní vlasy, které jí sahají mírně pod ramena. Černé vlasy jí krásně zvýrazňují bledou tvář a pastelově modré oči s nádechem zelené. Oči si vždy zvýrazňuje řasenkou, očními linkami a stíny. Její pohled se tak stává poměrně ostrý a chladnější. Hlavně když se neusmívá. Kromě jejího ostrého pohledu lemuje ostrost i její tvář, která když se opět neusmívá tak vypadá opravdu chladně a bezcitně. A taková je i její povaha. Ze začátku se chová velice chladně a odpudivě, má zvláštní smysl pro humor, který fakt asi pochopí jen ona nebo člověk, který je na tom podobně. Většinou s lidmi moc nemluví, zvláště s těmi, které nezná, na ty se jen vražedně tváří, sem tam se usměje, vlastně záleží tak trochu na vás jak se k vám bude chovat. Když budete oprsklí vy na ní, buď bude ona oprsklá na vás a nebo se na vás celou dobu bude usmívat jako pako a ptát se vás na nejrůznější a nevhodné věci. Vlastně když už jsme u toho, někdy je to pořádnej cvok co se vyžívá v narážkách, urážkách, opravování druhých, v tvrdé upřímnosti a...ve stavění sněhuláků!
Když se ještě vrátíme k jejímu vzhledu, určitě nezapomeňme na její světle růžové rty, které většinou působí mrazivým dojmem, ale opět záleží na jejím úsměvu. Co se týče toho úsměvu, tak se většinou usmívá když se jedná o škodolibost, zlomyslnost a nebo zkrátka o ironii. Její upřímný úsměv je vidět jen málokdy, protože její chladná, bezcitná stránka jí to prostě zakazuje. Zakazuje jí jakékoli sentimentální myšlenky.
Její osobnost je sama o sobě složitá, sama si nechce připustit takové ty hezké, hřejivé a příjemné pocity upřímné radosti, lásky a takových věcí, ale jakoby byla před ní ledová barikáda, která je občas průhledná na druhou stranu a jindy přes ní není vidět nic. Její dětství zrovna nebylo dobré, vyrůstala v chudobě a pak se dostala k magorům, kteří částečně mohou za její bezcitný přístup ke světu, pak se skrývala jako zločinec, zabila několik lidí a svými schopnostmi několika lidem i ublížila. Navíc je to Ruska...a Rusky nebývají měkké, miloučké slečinky co se rozbrečí nad ulomeným nehtem. Ten tvrdý, ruský život udělal z Beatry necitlivou mrchu, která si šla tvrdě za svým dokud nedosáhla svého. Dalo by se říci, že když se dozvěděla pravdu o tom proč to dělali a co je zač, začala svých schopností zneužívat a užívat si je. Zkoušela co dokáže a líbilo se jí když mohla svými schopnost vzít život. Ať už to byl jen obyčejný králík, kterému zmrazila vodu v těle a rozdrtila ho zevnitř, nebo opravdoví lidé, kteří si to právem zasloužili. Po své pomstě jakoby jí ta zlá sněhová bouře opustila, stále si však udržuje tu chladnou masku, kterou nerada sundavá. Někdy se i zdá, jakoby ta maska byla vrostlá do jejího obličeje.
Naprosto nechápe a nerozumí chemii, které se říká Láska. Chápe co znamená polibek, sex a všechny věci co k tomu patří, ale nechápe jejich smysl. Její mysl se rozhodla, že tohle k životu nepotřebuje, snad jen při zvláštních příležitostech, kdy si naše Beatra chce hrát. To se pak svým drzým jazykem ohání všude okolo a nemá problém s flirtem i něčím víc. Chuť si hrát, tu neschováš.
Takže, jak to s ní přesně je? Ona sama přesně neví. Chová se tak jak jí vychoval život, tak jak ona chce a tak jak se k ní chováte vy. Určitě není zlá, nemá potřebu zabíjet nevinné lidi nebo záměrně ubližovat, ale když dojde na to, že jí něčím naštvete, jakože jo, pomstí se vám. Třeba ne hned, ale může si k tomu vybrat jakýkoli den a dobu. Může vám zničit Vánoce, svatbu, plány, věci a může toho mnohem víc. Z toho tedy vyplývá, že je velice pomstychtivá. Dobré je, že svou pomstu ani nemusí tolik promýšlet, zkrátka vám zmrazí dveře od bytu a vy třena nestihnete osudový let za svou láskou. Ňach..jak sladké. Svoje schopnosti miluje, ale stále neví co všechno dokáže. Umí to poměrně dobře ovládat, ale nikdy nevíte co se stane, může se stát, že jí rupne v bedně a zmrazí vám hlavu jen za to, že jste řekli nějaké křivé slovo. Její osobnost je tak složitá jako měnící se počasí, někdy je její povaha stálá a vy od ní víte co čekat, dokonce ve svém stálém období dokáže být i milá a nápomocná, ale v jejím měnícím se období se kterým si někdy hraje ona sama, se najednou může začít chovat úplně jinak. Začne překypovat tou svou sebejistotou, hravostí, šílenstvím a ironií. S touhle její zvláštní povahou souvisí i její oblečení. Obléká se hlavně do tmavých barev jako je třeba černá, tmavě modrá, ale třeba i tmavě zelená nebo fialová či červená. Nemusí moc takové ty zářivé barvy jako je třeba růžová nebo žlutá. Ještě snese bílou barvu a šedou, přeci jen, bílá je barva zimy a chladu. Taky nesnáší ufňukance a když jí někdo říká Vločko nebo snížku! Vlastně všelijak co je spojené se zimou a je to zkažené roztomilostí!
Nosí převážně kožené bundy či dlouhé kožené kabáty. K těm kabátům nosí černé, punkové boty stylu Demonia Slush s přezkami a podpatkem dlouhým 12 centimetrů. Někdy je vystřídá s dalšími punkovými/ghotickými botami ve stylu Demonia Trashville s lesklým fetišem, zipem a šněrováním a bez podpatku. Pod kabátem se schovávají její dokonalé, ženské křivky zahalené černým latexem. Na rukách má většinou černé rukavice s ustřiženými konečky pro prsty. Tohle většinou tvoří její "superoblek". Její civilní oblečení je o něco pestřejší a mírně barevnější a dalo by se říct, že i veselejší. Není žádné emo nebo tak něco, jen si prostě myslí, že se tenhle styl oblečení k ní hodí.
Zkrátka je to malá, upřímná, občas agresivní a dominantní příšerka, která se ocitla ve velkém domečku dalších příšerek...vlastně panenek na hraní. A tenhle velký domeček dokonce řídí jednooká a černá příšerka! Whoa! Na plantáž s ním!
Takže..kdo s ní bude stavět sněhuláčky a olizovat nanučky a zmrzlinky?

  • Ovládání ledu: Dokáže ovládat led a vše s ním spojené. Z vody umí utvořit led, dokáže vytvořit ledové rampouchy, zdi, či pokrýt nějakou plochu ledem. Rok před vazbou se učila dokonce vytvářet nad sebou malý obláček ze kterého padají sněhové vločky, poměrně jí to šlo, ale jak to dlouho nedělala, tak to asi zapomněla. Nedokáže sice měnit počasí, ale z rukou dokáže vypustit mrazivou sílu podobnou sněhové bouři či rovnou ledové smrště. Umí používat i sněhové koule, které zatím tvoří pouze z vody, kterou vytvaruje do koule a pak ji zmrazí. Umí vytvořit několik koulí najednou. Mezi její oblíbené patří vytváření různých ledových ostří nebo zmrazovat věci. Ona v tom zkrátka vidí úžasné umění.
  • Výdrž v extrémních ledových podmínkách: Díky ledu, který se stal součástí její krve i DNA, jí není vůbec zima a vydrží v extrémě chladných podmínkách
  • Umění ruského bojového umění Sambo: Umí nejpokročilejší techniky
  • Umění izraelského boje Krav Maga: Ovládá zatím základní techniky
  • Regenerace: Její regenerace je mnohem rychlejší než u normálního člověka, avšak se netýká všech zranění. Mutagen, který jí byl podán zahrnoval spíše jen ledové částice, které ona má ovládat. Beatra však doufá že se časem ledové částice naučí ovládat tak, aby si mohla například udělat novou ledovou nohu, kdyby o ní přišla.
  • Umění se střelnými zbraněmi: Hlavně samopaly

24.2. 1992 přibylo v Moskvě o dalšího človíčka. Matka se jí po porodu vzdala a otec byl neznámý. Dítě bylo dáno k adopci, avšak než si ho někdo vzal, starala se o malou holčičku jedna zdravotní sestra, která dala miminku jméno Beatra. Sedm dní poté si holčičku odnesl starší pár. Oba rodiče vypadali velice sympaticky, ale doopravdy tomu tak nebylo. Nevlastní otec byl alkoholik a nevlastní matka byla jeho doživotní služkou. Matka (Galina), měla jako malá autonehodu a přišla o možnost mít děti a proto si adoptovali Beatru. Beatra už jako dítě velmi chytrá a vynalézavá, otec si jí moc nevšímal, většinou jen seděl u televize a popíjel chlast, otec Beatru jinak většinou posílal pro vodky, jelikož bydleli ve vesnici Porozovo, tak bylo každému ukradené, jestli si dítě kupuje chlast.
Beatra tedy vyrůstala ve vesnici, kde bylo okolo 100 obyvatel, moc dětí tam nebylo a tak po většinu času zůstávala doma s otcem, protože matka chodila vydělávat peníze. Vydělávala je většinou prostitucí. Vyrůstala v rodině značně chudé, plné hádek, mlácení, nadávání a chlastu. Beatra ani nemohla chodit do školy, protože otec ji nechtěl pouštět, prý škola stojí moc peněz, matka Galina se tenkrát s otcem pohádala tak, že otec Galinu vyhodil na ulici a odmítal jí vzít zpátky. To byla poslední noc, kdy Beatra viděla svou nevlastní matku naposledy. Dívenka se stala otcovou novou otrokyní, v osmi letech mu vařila, nosila mu to pod nos, stlala mu postel, chodila 5 kilometrů pro nákup tam a zase zpátky. V lednu roku 2002, kdy byla krutá zima, potkala Bea na své cestě domů zvláštního muže. Nabídl Beatře pomoc a ta ji přijala, muž jí pomohl odnést malé tašky s bramborami, zeleninou a alkoholem skoro až domů. Beatra ho chtěla s radostí pozvat k nim domů, ale její otec vyběhl z chatrče celý vzteklý a muže vyhnal z pozemku. Beatru násilně zatáhl i s taškami dovnitř a tam jí rázně vysvětlil, že se nemá bavit s cizími lidmi, že je má poslat do "zadnitsa" (Pr*ele). Beatra toho uchlastaného zmetka nenáviděla, tolik si přála odejít, jenomže neměla kam. U sousedů by jí našel , nikoho dalšího neměla. Jediná šance k útěku byl buď pětikilometrový pochod k trhům, kudy projíždí i vlak a nebo dlouhá a nejistá cesta do Moskvy. Samozřejmě se rozhodla pro pětikilometrovou cestu, jelikož byla kratší a tu cestu moc dobře znala.
V roce 2003 v noci se udál její útěk. Otec v chatě spal s nějakou lehkou ženou a Beatra měla dokonalou možnost k útěku, které využila. Sbalila si pár věcí, svého medvídka, jídlo a láhev s pitím a vyrazila. Brázdila se hlubokým sněhem dokud nenarazila na cestu, která byla očištěna od sněhu pro auta.Vydala se po kraji vozovky doufajíc, že otec pořád spí doma a nejde za ní. Tehdy byla ještě malá a paranoidní.
Tváře, ruce a noha měla úplně zmrzlé, všechno ji bolelo, ale i tak šla dál ve snaze dojít do svého cíle. Mohla ujít už tak dva kilometry, když kolem ní projelo auto, které zastavilo. Z auta vyšel nějaký muž, měl na sobě zimní oblečení, takže mu nebylo vidět do obličeje. Beatra se nejdříve bála, že je to otec, který si od někoho půjčil auto, nebo že je to nějaký jeho známý, proto začala utíkat zpátky, když v tom ten muž zavolal ať zastaví, že se ho nemusí bát. Dívenka ten hlas poznávala, byl to ten muž, který ji pomohl odnést ty tašky, ten muž, kterého otec vyhnal z pozemku. Muž k ní došel a řekl jí několik zmrzlých vět.
"Pomůžu ti." Řekl tehdy a jeho hlas jakoby utišil bouři v Beatřině srdci.
A tehdy začala její nejtemnější část života.
Ze začátku byla Beatra dovezena do města Vorkuta na Sibiři. Dostala se do nějakého sirotčince, který ten muž vedl. Děti tam byly ve věku od 4-15 let. Ten sirotčinec sloužil i jako škola, takže se tam Beatra naučila číst, psát i počítat. Ve dvanácti letech byla konečně přeložena k dětem jejího věku. Nikdy neviděla tolik dětí pohromadě, docela jí to děsilo. Muž co jí zachránil Beatře vysvětlil, že až dosáhne prvotřídních výsledků a bude ji patnáct let, může se zúčastnit projektu SOVĚT. Dítko samozřejmě vůbec nevědělo co nějaký projekt SOVĚT znamená a tak se snažila být co nejlepší. Učila se, dokonce se dobrovolně přihlásila na učení druhého jazyka, kterým byla angličtina, ve čtrnácti letech začala ovládat i francouzštinu. Ve čtrnácti letech byla jednou z nejlepších žáků sirotčince ve kterém byla. Byla tam opravdu šťastná, jen jediná věc jí byla divná - všichni, který bylo patnáct let byli odvedeni a už se nevrátili. Beatře také bylo divné, proč jsou tak daleko od civilizace, proč není jejich "nápomocná" a "úžasná" škola/sirotčinec, někde poblíž města aby mohla pomáhat více dětem. Beatra se začala ptát na čím dál více otázek a to pana Ivana Nikolajeviče Azarova (Ten co ji zachránil) začalo štvát. Měla moc otázek a obtěžovala s nimi i ostatní děti a ty se také začaly ptát. Dokonce i začaly šmejdit a hledat. Projekt SOVĚT byl mírně ohrožen.
V listopadu roku 2006, kdy bylo 15 let, šla jedné noci na záchod. Když vyšla z pokoje a prošla chodbou, tak se prudce zastavila na jejím rohu a rychle se schovala. Zahlédla totiž několik starších mužů v bílých pláštích, jak někam nesou dívku Izoldu. Vypadala mrtvě a proto chtěla Beatra vyběhnout, ale v tu samou chvíli vyšel z pokoje Ivan s nějakou zvláštní pistolí. Ta pistole měla místo normální hlavně, hrot od injekce. Beatra se proto dál schovávala za rohem chodby a rozhodla se, že je bude sledovat. V noční košilce je sledovala až do podzemí, kde jí zmizeli za obrovskými železnými dveřmi. Dole byla neuvěřitelná zima. Beatra se třásla po celém těle a klapala zuby, ale ani zima či strach jí neodradil od toho, zjistit co jdou s její kamarádkou dělat. Horlivě přemýšlela co bude dělat. Když se rozhodla dveře vyrazit (samozřejmě věděla, že je to blbost), tak se jí noční košile zachytila o něco na zemi a Beatra sebou flákla o zem. Po chvilce zjistila, že se jí konec košile zasekl o vystouplý hřebík. Hřebík patřil k nějakému mřížkovému poklopu, který byl uvolněný. Jen ten jeden vystouplý hřebík poklop držel. Beatra trhla s látkou a ta se roztrhla. Nejdříve hřebík zkoumala, ale pak jednoduše vzala za druhý konec poklopu a vší silou se ho snažila ohnout ta, aby ten druhý hřebík vystřelil pryč. Pomáhala si i nohami a zohýbala poklop takovou silou, že byla celá rudá v obličeji. Div jí z toho nepraskla hlava.
Poklop se nakonec uvolnil a ona mohla vlézt dovnitř. Musela se v té úzké chodbičce strčit, poprvé tiše vypískla, protože bosa šlápla do naprosto studené vody. Kanalizace. V duchu nadávala rusky jak dlaždič, ale i tak jí to nedonutilo vrátit se zpátky. Povzbudil jí totiž zvláštní zvuk, který nesl z temnot oné kanalizační chodby. Vydala se proto s čvachtáním dál až dorazila pod jeden poklop. Viděla světlo a část nějaké místnosti. Také slyšela mnoho hlasů, pípání nějaké elektroniky a mnoho kroků. Nějaký člověk dokonce přešel po poklopu a Beatra se okamžitě schovala do stínu.
Po nějaké chvilce slyšela hlas Ivana Nikolajeviče Azarova. Mluvil vážně, hlasitě a trochu i naštvaně. Mluvil, že projekt SOVĚT musí být co nejdříve dokončen. Nějaký starý chlápek mu horlivě přikyvoval, bavili se pouze v ruštině a tak jim Beatra skvěle rozuměla. Dívenka si v kanalizace stoupla na nějaký kámen aby mohla být výš a nestála v ledové vodě, díky které už necítila nohy. Beatra malilinko nadzvedla mřížkovaný poklop a očkama zírala na obrovskou laboratoř. Zahlédla taky Izoldino tělo ležící na nějakém doktorském křesle. Měla na sobě pořád košilku a byla připojená na několik hadiček a na hlavě měla nějakou zvláštní čepici ze které vyčuhovaly barevné drátky napojené na další hadičky. Beatře začalo docházet o zde jde. Projekt SOVĚT nejspíše dělá pokusy na lidech!!
K Izoldě přišel Ivan, v rukou držel podobnou injekční pistoli jako předtím, akorát takhle byla větší a měla mnohem delší jehlici. Ještě než udělal to co udělal, řekl něco, čemu Beatra ale vůbec nerozuměla.
"Hail Hydra." A vpíchl tu velkou jehlici Izoldě do krku. Beatra málem vykřikla, ale včas si zacpala pusu.
Izolda zprudka otevřela oči a začala sebou zmítat. Muži v pláštích sledovali její životní funkce a začali přes sebe něco pořvávat. Na čele Izoldy se začalo objevovat něco divného, jako kdyby se jí pod kůží plazili nějací hadi. Na kůži se jí střídavě začalo objevovat něco bílého, na první pohled to vypadalo jako nějaké bílé skvrny, ale nakonec se ukázalo, že to bylo něco jako námraza. A pak se to stalo. Izoldino tělo sebou prudce škublo a v jejím těle něco hlasitě křuplo. Křuplo to tak hlasitě a bylo přesně vidět jak Izoldina hlava padla mrtvolně zpátky na opěradlo, že Beatra hlasitě zakřičela. Všichni se otočili za křikem, nejdříve nikoho neviděli, ale po hlasitém kovovém zaklapnutí poklopu jim došlo že někdo je sledoval. Dívka spadla do ledové vody. Srdce jí bušilo jako o závod a neohrabaně se odebírala kanalizací zpátky odkud přišla jakmile se blížily stíny k poklopu přes který se dívala.
Když dorazila k tomu prvnímu poklopu, kterým vlezla dovnitř, snažila se zase co nejrychleji vylézt nahoru a utíkat pryč. Jenomže když byla skoro nahoře, z těch železných dveří vyběhl Ivan a coby dupl byl u Beatry a vztekle jí chytil za vlasy. Násilně ji dotáhl do té laboratoře. Beatra křičela, nadávala v ruštině, ale k ničemu jí to nebylo, protože se dostala na místo Izoldy. Připoutali ji ke křeslu a snažili se na ní připojit nové hadičky. Beatra sebou šila jako šílená, takže ji museli pořádně držet, aby jí mohli jehličky s hadičkami vpíchnout do kůže na pažích a nohách. Ivan pak už na nic nečekal a vpíchl jí do krku tu samou látku jako předtím Izoldě.
Beatra jakoby se zasekla. Tělem jí projela ostrá bolest a pak najednou nehybně ležela na křesle. Pod kůží se jí cosi zavlnilo jako kdyby tam měla nějaké hady a na vrchu kůže se jí střídala jinovatka s námrazou.
Pak to vše skončilo a laboratoří se rozhostilo ticho, které bylo přerušováno pouze slabým pípáním od EKG. Na přístroji běhala křivka, která označovala frekvenci tepu a jestli je tedy člověk naživu. Najednou křivka začala vydávat jednotný zvuk a byla rovná, žádné kopečky, pouze rovná čára označující mrtvý stav. Ivan a jeho pomocníci byli zklamaní dalším neúspěchem, když v tom si Ivan všiml, jak po hadičkách "leze" slabá námraza, která se rozšiřovala až na podlahu. Beatrin mrtvolný stav trval jen několik sekund.
A pak se probudila.
Začala křičet a všechno kolem začalo zamrzat. Z tekutin v kádinkách se stal led a všechno skleněné začalo zamrzat a nakonec i praskat. Světla také popraskala a střepy či jiskry létaly všemi směry. Podlaha zamrzala, zdi zamrzaly, všechno v dosahu Beatry bylo najednou zmrzlé v kus ledu. Z podlahy někde trčely velké ledové špičáky a ze stropu zase rampouchy. Beatra ze sebe strhala pouta a vydala se pryč. Nevěřila tomu co se právě stalo.
A tak začal její život na útěku.
Pět let se schovávala na Sibiři a na vlastní pěst tam žila sama. Během pěti let (od 15-20 let), hledala další členu projektu SOVĚT. Uměli se moc dobře skrývat, takže Beatra našla jenom dva. Jen jeden jí ze strachu řekl co to bylo za projekt. Dozvěděla se, že projekt SOVĚT navazuje na nějaký tajný komunistický projekt z druhé světové války. Šlo o vytvoření speciálních vojáků, kteří vydrží extrémní podmínky, ať už v extrémním horku nebo mrazu. Měli mít zvláštní schopnosti a sílu. Beatra ho vzteky nechala propíchnout několika rampouchy. V té samé době také na sebe přitáhla pozornost různých tajných organizací nebo například S.H.I.E.L.D.u, který ji uznal jako nebezpečnou poté, co zmrazila dvě vesnice poblíž Vladivostoku. Tři roky před S.H.I.E.L.D.em utíkala, ale nakonec ji chytili na hranicích mezi Ruskem a Ukrajinou. Od té doby sedí pár měsíců ve své cele a doufá v propuštění. Nemyslí si o sobě, že je padouch, ti skuteční jsou tam venku...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.